doložiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) dokončit nakládání, dokončit kladení: d. fůru, vagón; d. prejzy na domě 2. (co; co čím) dodatečným přikládáním uvést do stavu plnosti; doplnit (co čím), dodat (co k čemu): d. fůru (sena, senem); d. z ušetřených peněz sto korun na stravu; nemá-li koláčů, doloží masem; d. odpověď holí 3. (co čím; co) opatřit, doprovodit přiložením dokladů, podepřít důkazy; dosvědčit, odůvodnit; dokázat, prokázat: žádost má být doložena rozpočtem, doklady; d. omluvenku lékařským vysvědčením; d. tvrzení citacemi; d. slovo činem; – vědecky doložil své teorie 4. (co) uvést, citovat; (zprav. v trpném rodě) vyskytovat se (kde): d. slovo ze starého jazyka; – slovo "zavazadlo" je doloženo už z Komenského; nejstarší stupeň krétské architektury je doložen okolo 2000 let př. n. l. 5. (co) dodatečně říci; připojit, dodat: uznal za dobré ještě něco k tomu d.; doložení posledních slov zaniklo v hluku; moudrému napověz, hloupému dolož (přísloví) řekni úplně vše; — doložiti se dok. poněk. zast. (čím; †čeho) zaručit se (za co), potvrdit (co): d. se slovem, ctí, životem, bohem; rychtář doložil se nálezu, jenž soudem byl učiněn (Wint.); — ned. dokládati, doložovati