dominanta, -y ž. (z lat.) 1. kniž. převládající, řídící složka v něčem: d. citu; strukturní d. díla; výtv. převládající barva, dodávající obrazu koloritní ráz; bot. druh převládající počtem v urč. rostlinném společenstvu 2. hud. pátý stupeň ve stupnici; akord postavený na pátém stupni něj. tóniny; dominantní akord; — dominantní příd. 1. určující ráz; převládající: d. motiv skladby; d. zvuková stránka básnického díla; bot., biol. d. druh; d. znak 2. hud. d. akord dominanta