domorodec, -dce m. (domorodka, -y ž.) 1. domorodý člověk v koloniích n. vůbec v zemích s barevným obyvatelstvem: vysávání a útisk d-ů kolonizátory 2. místní, v místě rodilý n. usedlý člověk: učitel zde nebyl d. místní; domorodecký příd.: d-é vesnice; domorodý (†-rodní, †-rodný) příd. 1. původní, domácí, autochtonní: d-é obyvatelstvo ostrova; barevné d-é národy; d-é povstání domorodců; d-á čtvrť (města) vyhrazená domorodcům; d-á kultura; d-é jméno; d-é peníze; d-ní lidé 2. v místě rodilý, usedlý; osobitě místní; domácí: d. učitel; d. živel; d-í občané; d-é zvyky; d-ní nivy (Klicp.); d-ný syn (Heyd.); → přísl. domorodě: vypadat d.; → podst. domorodost, -i ž. 1. původnost na něj. místě; autochtonnost: d. Zulů v jižní Africe; d. afrického umění 2. řidč. domácí ráz: d. městečka; d. vývoje; d. umění