domysliti, domysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -mysli, trp. -šlen) (co; ~) dokončit myšlení o něčem; promyslit do základů: bojí se d. své sny; d. možnost útěku; d. svůj úsudek o někom; nemá kdy d.; – d. myšlenku třídního boje; důsledné domyšlení Marxova učení; nedomyšlené dílo; — domysliti se, domysleti se dok. 1. (čeho) myšlením dojít jistoty v něčem; myšlením si představit: a kdybys byl jak slunce stár, nedomyslíš se konců (Ner.); – dosahu té věci se nelze ani d. 2. domysliti se, domysliti si (co) dovtípit se, dohádat se (čeho), uhodnout: není jí těžko d. se tu načatou větu; snadno si domyslila, co od ní očekávají; neslyšel, ale domyslil se; — ned. domýšleti, domýšleti se, domýšleti si, domyšlovati, domyšlovati se