doručiti dok. (3. mn. -í) (co komu) odevzdat, dodat k rukám, na místo určení: d. knihu příteli; d. plán stavebnímu úřadu; d. výzvu účastníkům konference; d. příkaz k služební cestě; pošt. d. zásilku odevzdat adresátovi v jeho bytě n. na pracovišti (doručovatelem) (rozl. od dodati): d. psaní, peníze, telegram; práv. soudně d. úředně dodat (soudní spis): d. obsílku, žalobu; vyhlásit nařízení s účinkem doručení; — ned. doručovati