dospělý příd. 1. (o člověku) takový kt. dospěl, zprav. fyzicky n. zároveň i mentálně, duševně; (o jiném živém organismu) takový, kt. se vyvinul, dorostl, dospěl; vyvinutý, dorostlý, vyspělý: d. hoch; mít d-é dcery; d-á mládež; d-á žena zralá; d-í lidé; – d. chroust; d. stromek; mysl. (o zvěři) k lovu způsobilá, lovná; peněž. d-á směnka, pohledávka splatná 2. vztahující se k dospělé osobě, vlastní dospělému člověku: d. věk; d-é řeči; d-é chování; d-á vážnost *3. (v čem) pokročilý, znalý něčeho; (k čemu) způsobilý, schopný něčeho, vyspělý: student v učení d. (Jir.); lid k svobodě d. (Havl.); — zpodst. dospělí, -ých m. mn. dospělí lidé: film jen pro d-é; → přísl. k 1, 2: dospěle: vypadat d.; d. vyvinutá dívka; – tvářit se d.; → podst. dospělost v. t.