doučiti [do-u-] dok. (3. mn. -í) (koho; koho čemu, ob. co; ~) 1. dokončit učení; přestat učit: d. mladého pianistu; d. žáky násobilce, ob. násobilku; – doučil a propustil žáky; přen. už doučil byl propuštěn n. penzionován, euf. zemřel 2. dodatečně naučit; učením doplnit: život ho doučil; učitelka doučila žáky tomu (ob. to), co zameškali; — doučiti se dok. (čemu; ~) 1. dokončit vlastní výuku, výcvik v něčem: doučil se řemeslu 2. dodatečně se naučit, něčím doplnit své vědomosti: d. se celé látce zameškané nemocí; doučil se všem předmětům potřebným k maturitě; — ned. doučovati, doučovati se