doupě, -te s. (†doupa, -y ž.) 1. brloh, pelech: d. jezevce; liščí d.; přen. primitivní, bídné obydlí: nezaměstnaní bydleli, žili v chatrných doupatech; expr. obydlí, byt vůbec: byl samotář, ani nevycházel ze svého d-te 2. místo tajného úkrytu; skrýše: hráčské d.; d. spiklenců; museli zalézt do svých doupat; → zdrob. doupátko, -a s. (6. mn. -ách)