douti ned. (1. j. duji, rozk. duj, min. dul, podst. dutí, přech. přít. duje) kniž. 1. prudce vát; fičet, foukat: dul severák; mráz v okna duje (Erb.) 2. (o člověku) vhánět vzduch; dmýchat, foukat: duje v dudy; d. do nástrojů; d. z plných plic *3. kniž. vlát: prapory budou d. (Šrám.); — *douti se ned. vzdouvat se, nafukovat se, nadýmat se, dmout se: vody se dují; d. se hněvem ○ předp. na-, na- se, o-, roz-, roz- se, vy-, vy- se, vz- se, za-