dráb, -a m. (1. mn. -ové, -i) 1. (ve středověku) pěší voják n. voják vůbec: dal se mezi dráby vojanské (Jir.) 2. (dř.) vrchnostenský n. obecní zřízenec, dozorce, hlídač, posel, strážník; biřic, pochop: panský d.; dělat drába; odvedli ho drábové: d. zabubnoval na buben; přen. hanl. náhončí a d-ové podnikatelů †3. lid. lesní loupežník (Něm.)