dráp, -u m. (6. j. -u) 1. rohovitý zahnutý útvar kryjící konec prstů na nohou savců, ptáků a plazů: zatažitelné drápy kočky; ostré drápy sokola; šelma zatíná drápy do kořisti; sekat drápem; držet, mít někoho v drápech, přen. expr. v moci; chytnout někoho do drápů; přen. expr. padnout, dostat se někomu do drápů; vymanit se, dostat se z něčích drápů; vyrvat něco, někoho z něčích drápů zachránit; mít drápy, ukazovat drápy projevovat sílu, dravost, prudkost, moc; vytahovat drápy troufat si; drápy kapitalismu, fašistické policie; loď. kotevní d. hákovité zakončení kotvy zarývající se do dna 2. expr. dlouhý, ošklivý nehet, nehet vůbec: mít velké, dlouhé, neostříhané drápy; přen. neurvalé drápy ruce 3. expr. drápnutí, škrábnutí, drápanec: krvavý d. na tváři; nahodilý d.; → zdrob. drápek, drápeček v. t.