dráti ned. (1. j. deru, rozk. der, min. dral, trp. drán, podst. draní, přech. přít. dera) 1. (co) něčím ostrým porušovat, rozdírat; drásat, rvát: d. obličej nehty; d. do krve; větve derou šaty; d. boty ničit; přen. výčitky draly duši působily duševní muka 2. expr. (co s, z koho, čeho; co) strhávat, trhat, škubat, rvát, drásat: d. oděv s někoho; d. někomu kůži s těla stahovat, přen. ochuzovat, olupovat ho; d. (peří) oddělovat praporce od os (per); d. louče (zast.) štípat; přen. (koho) d. chudé okrádat; drali ho v kartách obehrávali 3. nář. (koho) bít, tlouci: hoši ho chtějí d. (Hol.); — dráti se ned. 1. expr. (kam; kudy; odkud) mocí, silou pronikat; prodírat se, cpát se, tlačit se: d. se kupředu, na povrch, na svět, do popředí; d. se houštinou; d. se z vlaku; přen. d. se k moci, za bohatstvím; slova se derou na jazyk; vzdech se mu dere z prsou 2. expr. (oč) s úsilím, mocí se něčeho domáhat: d. se o místo; d. se o noviny; div se nedrali o tanečnice 3. zast. a nář. (~, oč) prát se, rvát se: tovaryš se často dere (Wint.); holubi a vrabci o zrno se derou (Leg.); od svatby se derou ○ předp. dodrati, na-, o-, pro-, pro- se, roze-, se-, ve- se, vy-; → nás. drávati