dršťka, -y (2. mn. -těk) (ob. drštka, drška, ps. též držka, -y) ž. 1. tlama, huba (u zvířete); zhrub. lidská ústa: otevřít, zavřít dršťku; měl(sedlák) opovážlivě fajfku v dršce (Jir.); dát někomu, dostat přes dršku, po dršce; ♦ dej krávě do dršťky, dá tobě do dížky (pořek.) 2. dršťky, -těk ž. pomn. část žaludku přežvýkavců jako pokrm: vařit d.; zadělávané d.; → zdrob. drštička, -y ž.