držák, -u m. (6. mn. -cích) nářadí, za které n. kterým se něco drží n. upevňuje; držadlo: d. na kartáče; d-y kovové, kožené, dřevěné; zeměd. řetěz u postroje tažných zvířat, kterým je postroj vpředu připojen k oji; → zdrob. držáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)