drbati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. drb, -ej, přech. přít. -aje) 1. (co) třít, dřít, drápat, škrábat (zvl. něco svědícího): d. si hlavu, ruku, zanícené místo; expr. drhnout (kartáčem): d. parkety, podlahu, schody; d. prádlo; ♦ zhrub. potřebuje to jako prase drbání naléhavě 2. ob. (co) dřením ničit, trhat; obírat, odírat; (koho) okrádat: ten kluk drbe šaty, to je hrůza!; – d. ovoce; d. švestky trhat n. třást; – cestou je drbali lupiči obírali; ♦ holič lazebníka drbe, čert ďábla škube (přísloví) rovný rovného, stejně postaveného, šidí 3. ob. expr. (o kom, čem; koho) pomlouvat, klepat: d. o příbuzných; d. známé; tetky mají stále o čem, koho d. 4. obl. mor. vulg. souložit; — drbati se ned. 1. škrabat se (zvl. na svědícím místě): d. se na hlavě, ve vlasech; drbe se (v rozpacích) za uchem, za ušima, přen. ob. zdráhá se, váhá, rozmýšlí se *2. expr. (v čem) nimrat se, piplat se: d. se v jídle ○ předp. o-, po-, po- se, pro-, roz-, vy-, za- se, z-, → nás. drbávati