drobek, -bku m. (6. mn. -bcích) 1. malý úlomek z chleba n. jiného pečiva; drobet: d. chleba, vánočky; sesbírej všechny drobky! 2. vůbec malý kousek, malé množství n. malá míra něčeho; troška, špetka, drobet: takový d. papíru mi dáváš; nemít ani d. radosti z dědictví; → zdrob. drobeček, -čku v. t., drobínek, -nku m. (6. mn. -ncích): d. chleba; po d-u ulamují (A. Mrš.), několik d-ů (Preis.); je už ho jen d. je velmi pohublý, zesláblý; — drobek, -bka m. (mn. 1. -bkové, -bci, 6. -bcích) mazl. malé dítě: houpal svého čtyřletého drobka; → zdrob. drobeček, -čka v. t.