druhý čísl. řad. 1. mající v pořadí číslo dvě: d. dům v ulici; d-á světová válka; d-á směna; stalo se to 2. (d-ého) srpna; přišel až o d-é hodině, o d-é ve dvě hodiny; Václav II. (Druhý); je sama druhá (samodruhá) (zast.) těhotná; za prvé za d-é atd. (při výčtu); vykřikl po d-é, po třetí; jaz. d. pád genitiv; d. stupeň komparativ; mat. d-á mocnina s mocnitelem 2; d-á odmocnina; rovnice d-ého stupně; text. d-é česání, kroucení, mykadlo ap.; hud. d. hlas; d-é housle; d. houslista; hrát vždy jen d-é housle, přen. podřadnou úlohu; sport., med. d. dech hlubší a volnější dýchání po překonání dechových obtíží, např. při bězích na delší tratě 2. jsoucí nižšího stupně: hotel d-ého řádu méněcenný; zboží d-é jakosti; Řád bílého lva d-é třídy; d. místopředseda, jednatel, náměstek 3. ve spoj. s jeden vyjadřuje vzájemnost, vespolnost, střídání: dívali se jeden po d-ém n. na d-ého; jeden o d-ém nevěděl; světla zhasínala jedno po d-ém; křičí jeden přes d-ého; jedna krásnější než d-á; jedno patří k d-ému; ♦ ob. jeden (stojí, je) za osmnáct, d. za dvacet bez dvou jsou oba stejní, ale žádný nestojí za mnoho 4. zbývající z páru; opačný; protější: přejít na d. chodník; poplavu k d-ému břehu; volal na nme z d-ého břehu; d. břeh, přen. záhrobí; když ho měl potkat, díval se na d-ou stranu; přejít na d-ou stranu, přen. přidat se k nepříteli, odejít za hranice; začít z d-ého konce opačně; vyhledávat společnost d-ého pohlaví žen (mužů) 5. jiný, mn. druzí ostatní: přišli jen dva, druzí zůstali doma; spisovatelé Karel Nový, Václav Řezáč a druzí; dovědět se, mít něco z d-é ruky od jiných, ne přímo; všechno bylo u něho z d-é ruky odvozené 6. příští, následující, další: d. den odpoledne se ozval telefon; d-ého jako ty není na světě takového člověka 7. nově získaný; přidružený, doplňující, náhradní: zvyk je d-á přirozenost (pořek.); to je můj d. domov; nasadil si d-é oči brýle; — v. též podruhé