druh, -a m. (mn. 1. -hové, -zi, 6. -zích) (družka v. t.) 1. kniž. společník, přítel, kamarád: d. mých dětských her; nalezl svého ztraceného druha; byl mým druhem v utrpení; a tu na dveře: buch, buch, buch! Burácí zvenčí její d. (Erb.) 2. muž žijící se ženou ve společné domácnosti bez sňatku †3. ve spoj. druh druha, druh druhu atd. vyjadřuje vzájemnost, vespolnost; jeden druhého: měli jen d. druha na světě; d. cítil s druhem; d. druhu nevěří †4. někdo druhý, člověk vůbec: nikdež vůkol neviděti druha (Erb.)