duchapřítomný příd. rychle a správně se rozhodující v obtížné situaci; pohotový: d. člověk; → přísl. duchapřítomně: d. si počínat; → podst. duchapřítomnost, -i ž.: pozbýt d-i
duchapřítomný příd. rychle a správně se rozhodující v obtížné situaci; pohotový: d. člověk; → přísl. duchapřítomně: d. si počínat; → podst. duchapřítomnost, -i ž.: pozbýt d-i