duchaplný příd. mající bystrého ducha, nadání; svědčící o bystrém duchu, nadání; oduševnělý, inteligentní, bystrý, vtipný (op. duchaprázdný): d. člověk; – d. vtip; d-á řeč, narážka; → přísl. duchaplně: d. mluvit; → podst. duchaplnost, -i ž.: nutit se do d-i; přen. mluvit d-i duchaplné řeči