dukát, -u m. (6. j. -u) (z it.) 1. zlatá mince různé hodnoty: benátský, rakouský d.; československý d.; mít d-y peníze, hodně peněz; znám jednu dívku, ta má d-y (Sab.); (často k označení cennosti:) neudělá to, ani kdybys mu d-y platil za žádnou cenu; ani za d. za nic; každé slovo za d. vzácné 2. mn. dukáty zeměd., potrav. sorta brambor; → zdrob. dukátek, -tku (*dukátec, -tce) m. (6. mn. -tcích); příd. dukátkový: přen. d-mi hlasy zvoní (hvězdičky) na krásné časy (Ner.)