dusiti ned. (3. mn. -í, rozk. dus, trp. -šen) 1. (koho; ~) bránit někomu v dýchání, zastavovat někomu dýchání n. přístup vzduchu: dusí mě kouř, kašel, žár; dusil svou oběť peřinou; mlhy vlhce páchly a dusily; plevel dusí brambory; přen. maloměstské poměry ho dusily; výčitky svědomí ji dusily trýznily, trápily 2. (co) potlačovat, přemáhat, tlumit; utajovat: d. oheň, požár; d. každý odpor; d. v sobě choutky po anarchistické volnosti; d. nadšení; Bachova reakce dusila český život; záclona dusí světlo; koberce dusily ohlas kroků; d. pláč, smích; dušený hlas, křik; volání mas dusilo ojedinělé výkřiky pohlcovalo 3. kuch. (co) vařit v přiklopené nádobě a v malém množství tekutiny: d. rýži, hovězí maso na zelenině, játra, jablka; d. ve vodě, ve vlastní šťávě; — dusiti se ned. 1. nemoci dýchat, přestávat dýchat: hrdlo se mu stáhlo, začal se d.; d. se kouřem, nedostatkem vzduchu; d. se smíchem, pláčem, hněvem; přen. v cizím prostředí se dusil cítil se omezován, potlačován 2. kuch. vařit se v přiklopené nádobě a v malém množství tekutiny: rýže se dusí půl hodiny; hovězí maso je třeba nechat déle d. než telecí; přen. expr. nechat někoho d. (se) ve vlastní šťávě ponechat ho bez pomoci v tísni, kterou zprav. sám zavinil; ○ předp. do-, o-, po-, při-, u-, u- se, z-, za-, za- se; → nás. dusívati, dusívati se (o) bez předp.