dutý příd. 1. mající dutinu, uvnitř prázdný: d. strom, pařez; d-á nádoba; d-á jehla; d-é míry na tekutiny a sypké látky; přen. probudil se ráno s d-ou hlavou s pocitem prázdnoty; slang. být d. bez peněz; stud. slang. být d. nepřipraven ke zkoušce; nic neumět; tech. d-é sklo; stav. d-á cihla 2. prohloubený dovnitř; vydutý (op. vypouklý): d-é zrcadlo; d. štít; fyz. d-á čočka konkávní, rozptylná 3. (o zvuku) temně, dunivě znící; dunivý, temný (op. jasný): d-é údery palicí do bubnu; d-á ozvěna; d. zvuk množství koňských kopyt; d. hlas, kašel 4. bez vnitřní podstaty n. ceny; planý, jalový, lichý: d-á fráze; d. rétorismus, patos, radikalismus, propagační efekt; → přísl. dutě: zrcadlo d. vyhlazené prohloubeně dovnitř; – hrom d. zarachotil temně, dunivě; – věta zněla d. prázdně, bez obsahu; → podst. dutost, -i ž.: d. stěn; – d. slov planost, jalovost, lichost