dvé, dví s. (jen 1. a 4. p.; po předl. ve častěji dví) kniž. dvojice: dvé jasných očí; dvé holoubátek; dvé milenců (Něm.); – ve spoj. s předl. na, ve na dvě části, na dva díly: rozdělit na dvé (řidč. na dví); rozseknout ve dví (řidč. ve dvé); hlava na dvé, na d-ví rozpoltěná; zlomit větev ve dví; složit list papíru na dvé přeložit jej; zast. to dvé milenecký n. manželský pár; toto dvé je pro sebe stvořeno (J. z Hv.); to spanilé dvé (Jg.); v. též nadvé, nadví, vedví