dychtivý příd. (čeho, po čem, nač) k dychtiti, silně žádostivý, usilovně toužící; toužící zvědět, zvědavý; žádostivý, lačný: d. nových věcí; dychtiv odpočinku; d. po učení; byla d-á na setkání s mužem; – d. zájem; d. pohled; d-é očekávání; d-á otázka; d-á mládež; je dychtiv zvědět, co je nového; → přísl. dychtivě: d. čekat, naslouchat; d. se ptát; d. hltat zprávy; → podst. dychtivost, -i ž.: očekávat s d-í; d. lásky; d. smyslů; d. po kořisti; hořel d-í obohatit se