eféb, -a m. (1. mn. -ové) (ve starověkém Řecku) jinoch, který dosáhl plnoletosti, přibližně v 18 letech; přen. kniž. jinoch vůbec, zejm. krásně vzrostlý: aténští e-ové; pohybovat se s půvabem e-a; efébský příd.: e-é ctnosti; přen. kniž. jinošský: e-á krása; → podst. efébství, -í s. souhrn vlastností starořeckých efébů; přen. kniž. jinošství vůbec