eklektik [-ty-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (z řec.) kdo přijímá a slučuje prvky vybrané z růz. názorů, soustav n. směrů, byť i protichůdných; stoupenec eklekticismu: e-ové z básnické školy Vrchlického; filosofický e.; eklektický příd.: e-é směry filosofické; → přísl. eklekticky: pracovat e.; → podst. eklektičnost, -i ž.