element, -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. poněk. zast. prvotní látka, základní prvek; přírodní síla; živel: základní e-y: země, voda, vzduch, oheň; vzdorovat rozbouřeným e-ům (Pfleg.) 2. řidč. základní součást; základ: e-y vzdělání, znalostí, vědomostí 3. kniž. prvek, složka, součástka: rozložit na jednotlivé e-y; různé e-y jeho povahy; komické e-y divadelní hry; přen. revoluční, protirevoluční, rozkladné, asociální e-y (ve společnosti) skupiny, živly; hvězd. e-y dráhy nebeského tělesa veličiny, které určují dráhu tělesa a jeho polohu v dráze 4. fyz. galvanický článek; e. proudový velmi malá část proudovodiče, kterou protéká elektrický proud 5. poněk. zast. v klení: tisíc e-ů! (Herrm.); mord e. (Mart.)