epický příd. (z řec.) liter. výpravný: e-á báseň; e. sloh; e-é partie převažující nad lyrickými; přen. e-á šíře obšírnost vypravování, e. talent; — zpodst. *epično, -a s.: sloučení lyrična s e-em (v románě) (Lit. nov.) lyrických a epických prostředků; → přísl. epicky; → podst. epickost, epičnost, -i ž.