epikurejec, -jce m. 1. (zast. též epikurovec) stoupenec učení Epikurova, epikureismu; žák Epikurův: veršující e-i a anakreontikové; řečtí e-i 2. kniž. milovník slasti a pohodlí; požitkář, rozkošník: pít s rozkoší e-e; → expr. zdrob. k 2 epikurejčík, -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) kniž. epikurejec 2, požitkář, rozkošník (Šal., Vrchl., Mach.)