epitel, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) anat. základní typ tkáně z buněk těsně k sobě přiřazených; výstelka; epiteliální, epitelový příd. tvořený epitelem: e-iální tkanivo; e-iální, e-ové buňky; e-ová tělíska