evangelium (†evandělium, †evanjelium), -ia s. (mn. 2. -ií, 6. -iích, 7. -ii) (z lat. driv. řec.) 1. círk. jedno ze starokřesťanských vylíčení života a skutků Kristových, zejm. ze čtyř církví uznaných: e. Matoušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo; hlásat pohanům e. křesťanství: ♦ věřit někomu jako e-u bez výhrad; poslouchat někoho jako e. na slovo; mluvit jak e. krásně, přesvědčivě; no, počkej, té vyložím e. (zast., Něm.) vyhubuji; babička není e. (Něm.) neomylná 2. círk. výňatek z evangelních vypravování čtený při mši; část mše, při níž se čte tento výňatek: výklad e-a; přijít do kostela po e-u 3. expr. neomylná zásada, vzor, pravda; předmět svrchované vážnosti: to je jeho e. v to pevně věří, německý národ přijal zrůdné fráze (Hitlerovy) za svoje e. (Zápot.); to je má nejdražší kniha, moje e. (Rais) 4. kniž. učení něčemu, hlásání, šíření něčeho: e. lásky; e. pokroku; hlásat e. bratrství; — evangelijní, evangelní příd.: círk. e. strana (oltáře) kde kněz čte evangelium, levá (ze stanoviska věřících); evangelický v. t.