exulant [egzu-], -a (1. mn. -i) (*exul, -a) m. (exulantka, -y ž.) (z lat.) vyhnanec, vyhoštěnec (pro přesvědčení náboženské n. politické, u nás zvl. po bitvě na Bílé hoře): krajanská péče o e-y; češti e-i nekatolíci nucení opustit po bitvě na Bílé hoře vlast; řecký exul (Bezr.): exulantský příd. vyhnanecký: e-é osady; e-á literatura; → podst. exulantství, -í s. stav exulanta; vyhnanectví