fáze, -e ž. (z řec.) určitý časový úsek; úsek něj. vývoje n. periodického děje; podoba, stav něčeho v takovém časovém úseku; stadium, etapa: dějinná f.; první, poslední, konečná, rozhodující f. nemoci, boje, války, revoluce vývojové období, vývojový stupeň: vstupovat do další, do poslední f.; socialismus — první, nižší f. komunismu; jednotlivé f. vývoje, rozvoje stupně: f. výrobního procesu; vývojové f. písma; odumřelé f. jazyka (Zub.), f. chemické reakce; fyz. stav pohybu v daném čase; hvězd. stav osvětlení kotouče měsíčního n. planety; elektr. okamžitý stav směru a velikosti střídavého proudu; střídavý proud posunutý vzhledem k jiným proudům; jeden z vodičů vícefázového proudu; chem. pevná látka, kapalina n. plyn, tvořící stejnorodou, fyzikálně oddělenou součást nestejnorodé soustavy (směsi): kapalná f.; plynná f.; pevná f.; bot. část vývoje jedince, generace: pohlavní f.; nepohlavní f.; fázový příd.: f-á plynulost (pohybů); elektr. f. proud; f. posun; f. vodič; f. regulátor; fyz. f-á rychlost; f-é rozpětí; → přísl. fázově: elektr. proudy f. pošinuté; → podst. fázovost, -i ž. skutečnost, že něco probíhá ve fázích: f. děje