fén (dř. ps. föhn, foen), -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. lat.) 1. zeměp. teplý a suchý vítr sestupující z hor; halný vítr: zhoubné nápory fénu 2. elektrický vysoušeč vlasů: f. pro holiče; sušit vlasy fénem