fěrtoch, fěrtuch, -u m. (z něm.) zast. a nář. zástěra: uvázat si, nosit přes sukni f.; široké fěrtochy; hedvábný, pestrý f.; schovávala tvář za fěrtuch a plakala (Něm.); → zdrob. fěrtošek, fěrtušek, -šku m.