fňukati ned. expr. poplakávat (zprav. o dítěti); povzdychávat, naříkat, bědovat, kňourat: fňuká celý den a nemá proč; hošík pořád fňukal a nespal; přen. f. nad obtížemi, před překážkami slabošsky si stěžovat; fňukáním se nic nespraví ○ předp. na- se, po- (si), roz-, roz- se, u- se, vy-, vy- se, za-, za- si; → nás. fňukávati ○ předp. po-