fňukavý příd. expr. k fňukati; plačtivý; naříkavý, kňouravý, ufňukaný: f-é dítě; f-á ženská; f. hlas; f-á láska uvzdychaná; → přísl. fňukavě
fňukavý příd. expr. k fňukati; plačtivý; naříkavý, kňouravý, ufňukaný: f-é dítě; f-á ženská; f. hlas; f-á láska uvzdychaná; → přísl. fňukavě