facka, -y ž. (2. mn. -cek) (z it.) ob. políček, pohlavek: dát, vlepit, dostat facku; pár facek; ♦ expr. dal bych si pár facek udělal jsem něco nevhodného a velmi mě to mrzí; to je na facky je to urážlivé, zasloužilo by to odvety; vede to ke sporům; padaly, lítaly facky nastala rvačka; to je jasné, jednoduché jako f. zcela; to byla (pro ně) f. nečekané ponížení, zklamání; koupit, prodat za facku skoro zadarmo, za facku; klobouk na facku promáčknutý na jedné straně; klobouk na tři facky promáčknutý ze tří stran; → expr. zdrob. facička, -y ž.