fackovat ned. ob. 1. (koho, 4. p.) dávat někomu facky; políčkovat, pohlavkovat: f. spolužáka; chlapci se fackují; fackoval bych ho na potkání, přen. expr. mám na něho zlost; ♦ expr. hned bych se fackoval! udělal jsem něco nevhodného a velmi mě to mrzí; bylo tma, že by mohl f. úplně, velice temno 2. expr. (co) ledajak odbývat: nepracuje pořádně, jen to tak fackuje; nemá zaměstnání, fackuje to všelijak protlouká se ○ předp. na-, u-, vy-, z-