fakt, -u m. (6. j. -u, mn. 1., 4. -y, 2. -ů), faktum, -ta s. (6. j. -ě, mn. 1., 4. -a, 2. fakt) (z lat.) (zjištěná, ověřená jednotlivá) skutečnost: významný, podružný, rozhodující f.; dosud neznámá fakta; zajímavá fakta; zjistit, ověřit, sbírat fakta; hospodářská fakta; svědecky dokázaná fakta; tyto fakty nelze zapírat; přihlédnout k faktům; historický, jazykový f.; fakt znárodnění průmyslu; je fakt(um), že...; přednáška nabitá fakty; uvádět četná fakta; řeč faktů; počítat s fakty; vycházet z fakt; vyplývat z faktů; konstatovat jako fakt(um); smířit se s faktem; postavit někoho před hotový fakt hotovou věc, událost; liter. literatura faktu ztvárňující zajímavé skutečnosti, objevy ap. z růz. oblastí lidského poznání; hovor. to je f. jisté; v platnosti přísl.: fakt!, no fakt! opravdu, skutečně; expr. zdrob. faktík, -u (6. mn. -cích), faktíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m. bezvýznamný, nepatrný, malicherný fakt; faktový příd.: f. materiál