faktický [-ty-] příd. na faktech se zakládající, ve skutečnosti existující; skutečný (op. předpokládaný, předstíraný, domnělý, formální): f. stav; f-á moc; f-é důvody; f-á poznámka věcná, opravující n. doplňující; → přísl. fakticky ve skutečnosti, doopravdy: to f. nic neznamená; f. rozhoduje někdo jiný; byl f. bezmocný; nerozhoduje to, co říká, ale co f. dělá; → podst. *faktičnost, -i ž. (Ner.) skutečnost