fald, -u m. (6. j. -u) (z něm.) ob. záhyb (na látce), náběra, řasa: sukně s faldy; čepce do faldů složené; děti se schovávají do faldů matčiny sukně; kabát dělá na zádech faldy; přen. tvář plná faldů záhybů kůže, vrásek; ♦ držet se máminých faldů být nesamostatný, stydlivý, bázlivý; expr. roztočit, provětrat, prohnat (děvčatům) faldy zatančit si (s nimi); prohnat (roztočit) někomu faldy přísně na někoho dokročit, přinutit ho k práci ap.; → zdrob. faldík, -u (6. mn. -cích), expr. zdrob. faldíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — faldový v. t.