fara, -y ž. (z něm.) 1. farní obvod; farnost, kolatura; úřad obstarávající duchovní správu v tomto obvodu; farní úřad: velká f.; zapadlá f. v horách; týnská f.; f. u Sv. Mikuláše; obsazovat fary; katolická, evangelická f.; jít na faru, přen. poněk. zast. požádat o ohlášky církevního sňatku 2. obytný dům s úřadovnou duchovního správce farnosti (dř. též popř. s hospodářstvím a se vším, co patřilo k jeho hmotnému zabezpečení): vedle kostela stála f.; bydlet na faře; bohatá f.; ♦ strojit, jíst jako na faře bohatě, hojně: → expr. zdrob. farka, -y ž.: zastrčená, chudá f.