farizej, -e (1. mn. -ové, -i), farizeus, -ea (1. mn. -eové) m. (z hebr.) 1. (čast. farizeus) příslušník starožidovské náboženské strany: farizeové a zákoníci 2. (zprav. jen farizej, zř. též farizejec, -jce m.) (farizejka, -y ž.) hanl. pokrytec, licoměrník: lidé s křivou páteří, f-ové, lstiví potměšilci a zrádci; Tolstoj, nepřítel f-ů a tmářů; — farizejský příd.: f-á roucha; f-á strana; – f-á duše pokrytecká; f. pohled; f-é jednání; f-á řeč licoměrná; f-á politika; → přísl. farizejsky: f. obracet oči k nebi; f. se pohoršovat