fešák, -a m. (6. mn. -cích) (fešačka, -y ž.) 1. ob. hezký, fešný člověk; švihák, elegán: když se oholí a oblékne, je f.; namluvila si f-a 2. nář. milenec, nápadník: má už f-a; → expr. zdrob. fešáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)