fenykl, -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. silně aromatická bylina s jemně dělenými listy a s okolíky drobných žlutavých kvítků, pěstovaná pro nažky podobné kmínu; bot. rod Foeniculum: f. obecný 2. nažky fenyklu obecného užívané jako koření; odvar z něho; — fenyklový příd.: f-á vůně, silice; bot. sesel f.; zool. otakárek f.