fičeti ned. (3. mn. -í) 1. prudce vanout; fučet, foukat: vítr fičí; do krytu fičí; ujížděl, jen to fičelo; přen. bída fičela všemi skulinami do stavení pronikala: mrzne, jen to fičí silně, velice 2. ob. expr. prudce, se svištěním se pohybovat: šíp, kulka mu fičela kolem hlavy letěla; auto fičí po silnici ujíždí; lyžaři fičeli s kopce ○ předp. od-, pro-, při-, roz- se, za-; → nás. fičívati