fofr, -u m. (z něm. zákl.) ob. †1. fukar (zeměd.): koupit nový řemen k fofru †2. (též fochr, *fechr) vějíř (Preis., Jir., A. Mrš.) 3. expr. spěch, shon; zmatek, rozruch: mít f.; stalo se to v tom fofru před odjezdem; – utekly tom fofru na konci války; defraudoval peníze, byl z toho děsný f. poprask; udělat f. někomu prohnat ho