fofrovat ned. (z něm. zákl.) ob. †1. (co) fukarovat (zeměd.): f. oves †2. (též fochrovat, *fechrovat) (koho, co) ovívat; (čím) máchat, mávat; (~) vlát: f. si obličej šátkem (Čech); tanečnice se fofruje (Tyl); – f. sukněmi; f. někomu penězi před nosem; fochrovat kloboukem (Stroup.); fechrovat rukama (Stroup.); fochroval mu na tvář (Wint.); – letěl, až mu šosy fofrovaly 3. řidč. expr. spěchat; působit rozruch, shon, zmatek: musím už f.; – nejdřív má moc času a potom zbytečně fofruje ○ předp. vy-, za-; rozfofrovat